JEDI: FALLEN ORDER je to nejlepší, co se v celém světě Star Wars stalo za posledních 5 let. Pokud bych to vztáhnul na herní svět, tak poslední pařba, která za něco stála, byla JEDI KNIGHT: JEDI ACADEMY v roce 2003 a pak možná STAR WARS: THE FORCE UNLEASHED II, ale u toho už trochu mhouřím oko (MMO hry jsem si zakázal, stejně jako heroin, takže STAR WARS: THE OLD REPUBLIC soudit nemohu). Bilance kvalitních single player her je trochu smutná vzhledem k tomu, kolik toho Hvězdné války v současnosti nabízí a jak skvěle by bylo možné to využít k novému vyprávění. Takže venku sychravo a pandemično, pusťme se toho, dnes jsem si naordinoval jen čtení, hraní, spaní a psaní.

Časově je celý příběh zasazen mezi třetí a čtvrtý díl. Dějem vás protáhne zrzavý mladík jménem Cal Kestis, kterému se podařilo jako velmi mladému padawanovi přežít rozkaz 66 a od té doby se skrývá. Z planety, kde pracuje jako dělník při rozebírání starých lodí, nakonec musí uprchnout po tom, co je jeho identita prozrazena Impériu. Při tom mu cestu kříží vesmírná loď Mantis s dvoučlennou posádkou, kterou je čtyřruký kapitán Greez a Cere, žena s pohnutou minulostí, jež má s Impériem své vlastní nevyřízené účty.

O ději asi více prozrazovat nebudu, mohl by se shrnout v parafrázi princezny Lei Organy v jejích zápiscích, které uvádějí první u nás vydanou knihu Hvězdné Války: „Přišel v nevhodný čas na nevhodné místo. Přirozeně se z něj stal hrdina“. Osud tedy zahýbe s životem Cala a hodí ho do víru dobrodružství, které s ním prožijete.

Calovi sekunduje několik zásadních NPC postav, které mají svoji hloubku a skvěle doplňují pozadí celého vyprávění, byť jejich story jen recyklují šablonu, kterou nám vesmír Hvězdných válek předložil již několikrát. Krom humanoidů tu je v podstatě druhým nejdůležitějším charakterem robot BD-1, který po většinu hry sedí Calovi na zádech a pomáhá skenovat okolí, pouští holografické projekce, přes které se posouvá děj, pomáhá s hackingem imperiálních počítačů a tak dále. Klobouk dolů před tvůrci, protože mechanický sympaťák v roztomilosti překonáná jak R2-D2, tak D-0. Bude vaší pravou rukou, mazlíkem, dopravním prostředkem a může být i zbraní. Velmi často jsem měl pocit, že se BD-1 chová vlastně jako váš věrný pes. Jen s tím, že má jen dvě nohy, vy s ním můžete komunikovat a má slušný arsenál technologických gadgetů.

Hratelnost do sebe skvěle vpíjí dva herní mechanismy. Předem danou koridorovou akci typu Uncharted/Tomb Rider a bojovku ve stylu tvrdého herního diamantu zvaného Dark Souls. Tady jsem se trochu obával, protože je tu předem daný level design, do kterého jsou nasázeni nepřátelé. Zhýčkaný otevřeným světem jsem si moc nedovedl představit, že mě bude bavit procházet do značné míry předurčenou cestu nebo naopak ztrácet trpělivost v předem definovaných labyrintech. První obava se ukázala jako lichá, jednotlivé levely jsou parádně zpracovány, ta druhá už méně, protože vás hra nutí se do nich opakovaně vracet, což mi, hlavně díky trochu matoucí holomapě, dělalo místy problém.

Vše ostatní funguje skvěle. Nepřátel by možná mohlo být více druhů, ale každý má svůj typický styl chování. Hlavně u bossfightů platí to, že na každého je jiná strategie, na kterou je zapotřebí přijít a obtížnost vám dá občas zapotit i na doporučený level, což je druhý nejnižší ze čtyř. Systém ukládání je automatický ve formě checkpointů neboli meditačních míst, kde se doplňuje život, a můžete rozdělovat zkušenosti do nových schopností. I to představuje staroškolský přístup, díky kterému se zvyšuje hráčská výzva. Stejně jsem se občas potrápil u logických hříček nebo hádanek, bez kterých se dál prostě nepohnete.

Pro boj je určený samozřejmě světelný meč, který můžete lehce upravovat a hlavně k němu postupem času odemykat další a další triky v jeho používání. Jak se rozpomínáte na jedijský výcvik, přicházejí nejen lepší bojové schopnosti, ale i možnosti lépe zdolávat terén, což využijete právě ve chvílích, kdy se vracíte na planetu, kterou jste již v minulosti prozkoumali. S novou schopností se vám zdostupní místa, na která jste v minulosti nedosáhli.

Samostanou kapitolu si zaslouží prostředí a grafické zpracování, ačkoliv Cal má občas trochu toporný pohybový rejstřík a kamera není z těch nejchytřejších. Občas se například stane, že stojíte jednou nohou ve vzduchu. Nicméně musím dvakrát podtrhnout fakt, že s přehledem to vynahrazuje krajina, kterou vidíte kolem. Jednou z planet, na kterou se dostanete, je wookijská planeta Kashyyyk, skvěle vykreslující to, jak wookiové žijí v souladu s přírodou. Imperiální okupace, která se snaží zkrotit místní faunu a flóru, tu působí jako nůž zajíždějící do těla kypícího životem. Je tu silně cítit i doba, ve které se tento svět nachází a jakou stopu tu zanechaly jak klonové války, tak pozdější vpád Impéria. Pokud bych si chtěl opravdu rýpnout, tak snad jen do toho, že wookiové vypadají trochu srandovně.

Další radostí je Dathomir, pustý rudý svět, ve kterém cítíte zvláštní nejistotu. Toxicita a strach, kam šlápnete. I tady je parádně prokresleno to, jaký důsledek měly na planetu klonové války, a to ať už jde o osud čarodějného sesterstva nebo rasy Zabraků, ze které pocházel Darth Maul. Všude tady na vás hra mrká a vizuálně rozvíjí to, co můžete znát z knih a hlavně pak seriálu o klonových válkách. A i když jste třeba nečetli a neviděli, tak na vás zapůsobí atmosféra, architektura a prostředí. Už jen pocit z artbooku k celé hře je dotaženější a promyšlenější, než mám z posledních třech filmů. Planety, které uvidíte, mají svůj charakter, který je velmi působivý, a mnohdy jsem se přistihl, že se prostě jen kochám tím, co vidím kolem sebe.

Další položkou, jíž prostě nemohu opomenout, je hudba. Tandem Stephen Barton a Gordy Haab tu odvádí skvělou práci. Hudba nijak neruší a přesně dotváří tu atmosféru, kterou hra potřebuje. Oba dva mají Johna Williamse nastudovaného a skvěle rozvádí jeho motivy nebo dokonce tvoří své. Gordy Haab posbíral už několik cen hlavně za soundtrack k Star Wars: The Old Republic a oběma Battlefrontům, kterým po hudební stránce opravdu nejde nic vytknout. Barton je podepsaný pod nejočekávanější hrou roku 2020, takže i v tomto ohledu se na Cyberpunk 2077 hodně těším. Jediné, co jde vytknout, jsou THE HU, kteří přispěli v jedné části mongolskou parodií na folk rock. Proboha komu?

JEDI: FALLEN ORDER bych tak pasoval do TOP 3 Star Wars her všech časů. Pokud budete mít dostatečně silnou sestavu, tak Unreal Engine 4 vám nabídne na ultra detaily naprosto famózní vizuální zážitek. Spolu s epickou hudbou a příběhem, který je vlastně jednoduchý, ale stále s přehledem strká storyboard posledních tří filmů do nejmenší kapsy, patří hra k tomu nejlepšímu, co Hvězdné války daly světu za poslední dobu. Teď jen prosím dejte Respawn Entertainment dostatečně velký budget, aby udělali pokračování a ideálně s otevřeným světem.